Ve dnech 18. - 20. dubna 2024 navštívil FAMU francouzský filmař Nicolas Rey, který studentstvo seznámil se scénou nezávislých filmových labů vedených samotnými umělci/umělkyněmi (artist-run film labs). Studující se dozvěděli o možnostech, jak v současné době pracovat v médiu fotochemického a optomechanického filmu v mezinárodním měřítku. Prostřednictvím dvou bloků projekcí z filmových kopií (16, 35mm) a jednoho celovečerního filmu Nicolase Reye (16mm) studující poznali rozmanité nestandardní způsoby vyjadřování se obrazem a myšlení v materiálu. Mentoringový program zahrňoval praktickou dílnu na práce na filmové optické kopírce Oxberry (16mm), která má v dějinách kinematografií, těch velkých i alternativních, nezastupitelné místo, a již je stále častěji možné nalézt také v uměleckých filmových labech. V základní manipulaci, jíž se společně učili, se originální obraz zmnožoval, vrstvil, měnil kompozici aj. Výsledné testy se společně vyvolaly a promítly. 

Francouzský filmař Nicolas Rey se narodil v roce 1968, filmové tvorbě v médiu fotochemického filmu se věnuje od poloviny 90. let. Od roku 1995 se podílí na chodu a směřování kolektivní umělecké filmové laboratoře L'Abominable v Paříži, již téhož roku pomohl založit. Dnes představuje výraznou postavu a mentora na scéně uměleckých filmových labů tzv. Artist-run film labs, své znalosti v oblasti fotochemického analogového filmu prohlubuje, rozšiřuje a sdílí. V současné době umělecký kolektiv l’Abominable rekonstruuje provoz bývalé komerční filmové laboratoře Éclair na předměstí Paříže s cílem zde trvale zřídit svou sdílenou uměleckou filmovou laboratoř a také projekční sál zaměřený na projekci z filmových kopií. 

Tento projekt nazvaný le Navire Argo (https://navireargo.org/) spočívá především ve vytvoření tvůrčího prostoru pro uměleckou kolektivní, soustavnou i residenční, filmovou praxi v médiu fotochemického filmu a zachování vědění v tomto oboru, který přešel z oblasti průmyslu do prostoru umění. Tento projekt, který má hodnotu kulturního dědictví, získal širokou podporu Národního centra kinematografie (CNC), regionu Ile-de-France, departementu Seine-Saint-Denis, města Épinay-sur-Seine, odborníků i široké veřejnosti.

Kritička filmu a současného umění Christa Blümlinger spatřuje v Reyově posledním celovečerním filmu jinak, Molussia, to, co by mohlo platit pro celou jeho uměleckou praxi a totiž, že „obnovuje umělecké a řemeslné tradice kinematografie, nacházející ve starých technikách a materiálech možnost plastické obnovy; (...) zprostředkovává druh smíření dvou avantgard, dlouho oddělených a vzájemně si nerozumějících: avantgardy experimentálního filmu, vzniklé v prostředí výtvarného umění a pocházející z New Yorku, a druhé, která se utvářela v Evropě jako výsledek poválečného modernistického filmu, který bychom mohli nazvat esejistickým.“ Jeho film autrement, la Molussie (nebo také anders, Molussia, 2012) je radikální adaptací románu německého židovského filosofa Güntera Anderse Molussijské katakomby (Die molussische Katakombe, 1932-36), který představuje rozpravy o fašismu. Vězni ve věznicích imaginárního fašistického státu Molussia předávají příběhy o vnějším světě formou série filozofických bajek. Film o devíti kotoučích/kapitolách 16mm filmu, vyvolaného tzv. cross-processem, se promítá v náhodném pořadí. Existuje 362 880 možných způsobů uspořádání těchto devíti kotoučů, každé promítání lze tedy rozumně považovat za světovou premiéru. Film byl vybrán na Berlinale (Forum Expanded), získal Grand Prix na festivalu Cinema of the Real v Paříži, a zúčastnil se soutěže v Bruselu o cenu Prix de l'Âge d'or (Zlatý věk). AM

Olaf Müller, Film Comment: „Devět kotoučů fantastického 16mm materiálu, z nichž osm představuje alegorie z Andersova románu 'Molussijké katakomby', který odhaluje fašistické prvky kapitalismu – a naopak. Pořadí filmových sekvencí, tedy příběhů a způsob, jakým jsou zavedeny a rozpracovány určité motivy, estetické strategie a filmové úpravy, jsou vzájemně zaměnitelné. To, co mají materiály společné, jsou barvy a textura. Jen málo děl kombinuje filmovou citlivost a marxistickou dialektiku tak perfektně.“

Nicolas Rey: „Chtěl jsem udělat film na základě románu, který jsem nemohl číst, protože byl publikován pouze v jazyce, kterému nerozumím. Neexistovala žádná překladová verze. Byla to otázka důvěry a intuice. Znal jsem pouze rámec příběhu: Vězni uvěznění v kobkách fiktivního fašistického státu Molussia vyprávějí příběhy o vnějším světě a filozofické bajky. Dnes mohu říci, že jsem měl pravdu: Román obsahuje hlubokou aktuálnost.“

(zdroj: https://schmalfilmtage.de/data/schmalfilm/archiv/fest2016/Eng/nicolas_ray.php)