Francouzský fotograf českého původu Martin Becka navštívil podruhé katedru fotografie a pod jeho vedením proběhl ve dnech od 17. do 25. dubna 2024 workshop zaměřený na historické fotografické techniky. Studující získali znalosti a dovednosti v procesu zvaném gumotisk. Workshop probíhal v ÚVS Beroun ve spolupráci s ateliérem klasické fotografie. 

Martin Becka se narodil v roce 1956 v Brně a od roku 1968 žije a pracuje ve Francii. Svou kariéru začal jako fotoreportér v letech 1981 až 1999 a pracoval jako nezávislý fotograf pro francouzské noviny a časopisy. Mezitím se zajímal o historii fotografie a začal zkoumat předindustriální fotografické procesy. Jeho fotografické série se soustředí na městský prostor, krajinu a stopy a vliv člověka. Martin Becka se ptá, jak organizujeme současnost, a na naše naděje do budoucnosti. Snaží se sdílet hlubší porozumění a zamyšlení nad smyslem a krásou toho, co budujeme, a o prostoru, ve kterém žijeme. Ke své fotografické práci využívá postupy, které pocházejí od vynálezu fotografie. Od roku 1995 jsou jeho fotografie pravidelně vystavovány na samostatných i skupinových výstavách ve Francii a na mezinárodní umělecké scéně.

https://www.martin-becka.com/

Úvod

Gumotisk poprvé představil A. Rouillé-Ladevèze v Pařížském fotoklubu v roce 1894. V témže roce vystavili gumotisky Demachy a Maskell na Londýnském salonu. Touto technikou, ať již samostatně nebo v kombinaci s platinotypií, byla vytvořena nejvýznamnější díla světové umělecké fotografie. Gumotisk používali v první polovině 20. století fotografové jako Puyo, Demachy, Steichen, Maskell, Kühn, Drtikol a další. Ke konci 20. století gumotisk znovu získal na popularitě a v současné době se mu věnují i mladí představitelé fotografické scény.

Účelem workshopu bylo umožnit studentům tuto fotografickou techniku poznat. Pro studenty restaurátorství fotografie byl workshop příležitostí této technice důkladně porozumět.

Gumotisk patří do skupiny přímých uhlotiskových metod, při níž se pigment smíchá s koloidem (albumin, želatina, kasein, škrob, arabská guma...). Směs pigmentu, koloidu a senzibilizátoru se nanese na papír. Expozicí pod negativem se vytvrdí organické látky v částech vystavených světlu, kdežto neexponované části lze vyprat ve vodě. Pomocí jednovrstvého či vícevrstvého tisku lze vytvářet monochromatické, resp. barevné výtisky. Postupným vrstvením, při němž je možno pracovat s různými barvami, získává tisk texturu. Metodu jako první navrhl fotograf Constant Puyo počátkem 20. století. V moderní době ji někteří umělci opět používají.

Naším cílem v rámci časově omezeného workshopu bylo vytvořit čtyřbarevný gumotisk soutiskem čtyř vrstev.