DSP Výzkum a teorie audiovize

Letošní doktorandské kolokvium FAMU programu Výzkum a teorie audiovize proběhne na FAMU ve čtvrtek a pátek 29. - 30. května. Doktorandi a doktorandky programu představí výsledky svého probíhajícího výzkumu ve formě příspěvků. Srdečně zveme zájemce z řad akademické obce i odborné veřejnosti. Po prezentaci každého příspěvku bude následovat diskuze s oborovou radou, mentory doktorandů a veřejností.

29. - 30. května 9:30–16:00 hod.
FAMU, Smetanovo nábř. 2, Praha 1
Místnost U1, 1. patro

Program Kolokvia:

čtvrtek 29. května

9:20 Úvod
9:30 První blok příspěvků:

• Jiří Procházka: Fotografie v kontextu nelineárního vnímání času
• Hana Muchová: Nástroje pro vytváření bezpečného prostoru v dokumentárním filmu v konceptu narativního umísťování
• Natália Antoňáková: Vznik filmového obrazu v rámci scenáristického zápisu
• Johana Ožvold: Myslet film zvukem – zvuk jako narativní složka filmu

12:30 Obědová přestávka
13:30 Druhý blok příspěvků: 

• Julie Žil Vostalová: Wasted. Jak souvisí digitální objekt s udržitelností? Aneb Dekolonializace fyzického západního odpadu digitálními prostředky
• Vadim Kuskov: Problematika adaptace fikčních televizních formátů
• Gabriela Palijová: Virtuální realita

15:45 Zakončení

pátek 30. května:

9:30 První blok příspěvků:

• Dominika Dufková: Interaktivita a narativní potenciál textového hraní v prostoru, čase a uměleckém přesahu
• Lenka Karaka: Somatika filmu
• Rozálie Levá Kohoutová: Využití metod fikce a dokumentárního natáčení v audiovizuálním zobrazení reálného násilí na ženách
• Jonáš Mlejnek: Jak mohou určité fotografické experimenty vytvořit pocit objektu, jak jej předpokládají spekulativní přístupy?

12:30 Obědová přestávka
13:30 Druhý blok příspěvků: 

• Petr Záruba: Možnosti a limity natáčení lidí s psychickým onemocněním: výzkum participativních způsobů autorské spolupráce
• Šimon Herrmann: Dronová hudba ve filmu

15:00 Zakončení

Anotace příspěvků:

Jiří Procházka: Robinson Kreutznauer

Ve své praktické části práce se soustředím na estetizaci umělecké formy instalace, sloužící audio části uměleckého výstupu jako platforma doslova nesoucí obsahovou část.

V rámci navštívených institucí díky podpoře doktorandské mobility (v MMB Museu Marítim de Barcelona, Maritime Museum Barcelona Library a  Museu d’Art Contemporani de Barcelona) jsem  se ucházel o možnost realizece finálního výstupu zde v tamním galerijním prostředí, ve snaze zasadit projekt do jemu více nativního prostředí, v čemž autorsky shledávám zásadní smysl. // Vývoj samotné práce mě vede v rešerši zde pokračovat a směrovat tak možnost zde v určité formě finální dílo vystavit, či prezentovat v rámci přednášky či workshopu. // Plánovaným výstupem je nyní site-specific instalace vertikálního objektu, multi-funkční sochy, umístěné na pomezí pláže a mořské hladiny, v konkrétní lokaci kterou jsem již pro svoji závěrečnou práci určil. // Prostřednictvím site-specific instalace, doprovozenou určitou formou přednášky/artist talk/prezentace, hodlám sjednotit a dovést komplexitu závěrečné práce do čitelného a minimalistického výsledku, který jde jeho divákovi/čtenářovi co nejvíce naproti.

Doktorský projekt: Tématem disertační práce je médium fotografie v kontextu nelineárního vnímání času. Projekt je zasazen do klasického příběhu Robinsona Crusoa, jež slouží jako určitá platforma a struktura umožňující práci s teoretickým textem, snažícím se o všeobecnou přístupnost výsledného projektu. Práce zkoumá dílo autora Jana Svobody, pionýra nenarativní / abstraktní fotografie, a jeho kontext v oblasti tematizace samotného média fotografie. // Školitel: MgA. Jakub Štěpánek Ph.D.

Hana Muchová: Čí je to příběh?

Prezentace se zaměří na aktuální stav výzkumu, jenž je propojený s časosběrným natáčením mého dokumentárního filmu o zkušenosti rozhodování o ukončení těhotenství. Pokračuji ve sběru kvalitativního materiálu - v průběžných rozhovorech s protagonisty filmu a v psaní režijního deníku, kde se z pozice insidera zaměřuji na zaznamenání a zvědomování toho, v jakých kontextech a situacích vznikají mé režijní volby. V rámci analýzy volím narativní výzkumný přístup a koncept “narrative positioning”. Kdo je vlastně vypravěčem tohoto filmu? Jak se toto vyprávění mezi mnou a protagonisty filmu průběžně dojednává? Jak v něm dostát etickým otázkám? V prezentaci přiblížím, jak se proměnil sběr dat za poslední rok, zvláště konkrétně v případě režijního deníku. Na možnosti práce s režijním deníkem se také zaměřuji v rámci svého dílčího výzkumu, kde mě zajímá, jak konkrétně může vedení deníku sloužit režijní práci, jaké možnosti deník přináší nejen pro reflexi procesu natáčení, anticipaci pro budoucí vývoj, ale také pro sebepéči.

Doktorský projekt: Nástroje pro vytváření bezpečného prostoru v dokumentárním filmu v konceptu narativního umísťování. // Výzkum se zabývá zohledňováním etických otázek a možnostmi posílení bezpečného prostoru při vzniku dokumentárního filmu zpracovávajícího zkušenost rozhodování o ukončení těhotenství. Výzkumným materiálem jsou vlastní deníkové záznamy, průběžné rozhovory s účastníky i dílčí filmový materiál, jenž bude vyhodnocován v rámci narativního výzkumného přístupu a autoetnografie. // Školitelka: MgA. Lucie Králová PhD.

Natália Antoňáková: Jak intenzivní práce v laboratoři zbourala zdánlivé limity naší metody

Práce v laboratoři přinesla za uplynulý akademický rok mnoho nových poznatků o námi vyvíjené metodě. Vůbec poprvé se jí účastnili (kromě již „ostřílených“ studentů 3–5. ročníku) i studenti 1. ročníku bakaláře a skupinu kromě KSD doplnili například i účastníci z KR a CAS. Šlo o skvělou příležitost zjistit, jak nově příchozí naučit „správně“ rozvíjet čtené obrazy, bez kritického hodnocení či dramaturgie, s důrazem pouze na filmový jazyk a intenzity daným obrazem nabízené. Díky těmto intenzivním semestrům, o jejichž průběhu bude má prezentace informovat, se rozplynuly mnohé nejistoty ohledně limitů naší metody a její rozšířený potenciál přinesl i nové výzkumné otázky. Mimo ně promluvím o i zpětné vazbě několika studentů a v neposlední řadě o vlastní umělecké činnosti, která je neoddělitelně spjatá a inspirovaná mou prací v laboratoři.

Doktorský projekt: Vznik filmového obrazu v rámci scenáristického zápisu // Projekt se zabývá výzkumem Laboratoře scenáristiky a dramaturgie, tvořivého výukového prostoru, do nějž studenti vstupují s napsaným filmovým obrazem, který po přečtení skupinově rozvíjíme. Metoda oproštěná klasické dramaturgie studentům pomáhá precizovat používání filmového jazyka, nacházet individuální zdroje autorské imaginace a také alternativní cesty k většímu scenáristickému tvaru. // Školitel: Mgr. Martin Ryšavý

Johana Ožvold: Myslet film zvukem: Metodologie pro rešeršování a prototypování Zvukové krajiny v kontextu hraného historického filmu.

V rámci doktorského studia se zaměřuji na vývoj zvukové stopy v raných fázích tvorby filmu z režijní perspektivy. Zatímco běžná praxe zahrnuje zvukovou koncepci až v postprodukci, já tvrdím, že její včasné zahrnutí vytváří kreativnější prostor pro narativitu a emocionalitu výsledného audiovizuálního díla. V rámci práce na celovečerním hraném filmu „36m²“ ověřuji a reflektuji konkrétní postupy a techniky, které pomáhají budovat zvukovou koncepci již v rané fázi vývoje. // Jedna kapitola mé disertační práce se zaměří na metodologii rešeršování a prototypování zvukové krajiny (soundscape) v kontextu historického filmu. Výroba a vývoj zvukové krajiny pro historické hrané filmy dosud nemají jasně stanovenou metodologii, a proto se většinová praxe opírá spíše o zavedené zvyklosti. Funkce zvukové krajiny je tak v převážné většině případů ilustrativní ve vztahu k obrazu. Filmy, které zvukové krajině přiřazují i jinou než ilustrativní funkci (například narativ) často představují výjimečná a oceňovaná díla, z nichž některá zahrnuji do svého výzkumu jako inspirativní případové studie. // Ve svém výzkumu na téma zvukové krajiny z perspektivy filmové režie se opírám o dvě konkrétní studie, které chci aplikovat v oblasti filmu: „Historically Informed Soundscape: Mediating Past and Present“ (D. Linda Pearse, Ann Waltner a C. Nicholas Godsoe) a „A methodology for the historically informed soundscape“ (Hasan Baran Firat, Massimiliano Masullo a Luigi Maffei). Tento výzkum by mohl přispět k sofistikovanější praxi a podnítit vznik nebo aktualizaci metodologie pro rešeršování a prototypování historické zvukové krajiny v fázi předvýroby.

Doktorský projekt: Myslet film zvukem - Zvuk jako narativní složka filmu. Téma doktorského výzkumu se věnuje ranému procesu tvorby a výroby hraného filmu se zaměřením na zvukovou stopu jako nedílnou součást kreativního procesu audiovizuálního jazyka. Cílem této práce je nalézt, ověřit případně vytvořit funkční metody a nástroje pro vývoj a koncepci zvukové stopy pro hraný film v předvýrobní fázi. // Školitel: Mgr. Jakub Kudláč, PhD.

Julie Žil Vostalová: Bezodpadový worldbuilding, materiál a lore digitální módy

Co má textilní tvorba a digitální technologie společného? Tento příspěvek prozkoumává prolínání textilní tvorby, digitálních technologií a ekologické krize optikou konceptů worldbuildingu, studii materiálů a (post)digitální estetiky. Vzniká transdisciplinární rámec pro analýzu environmentálních a sociopolitických dimenzí digitální módy prostřednictvím kritického spojení tří perspektiv: 1. zkoumáním materiality médií (Parikka, Cubitt, Tripaldi, Plant), 2. worldbuildingu jako perspektivy politické praxe (Dillon, Boni) a 3. kontextu udržitelného designu a postkoloniální ekologie (Gabrys, Nixon). Východiskem je kniha Parallel Minds Laury Tripaldi (2022), jež odhaluje strukturální a historické paralely mezi tkaním a počítačovými technologiemi – oba systémy operují s nelineárními sítěmi, kde význam vzniká z distribuce vztahů, nikoli z centrálního narativu (Plant). Worldbuilding zde chápu jako politickou praxi, která propojuje scénáře udržitelné výroby a digitálních nástrojů, ale zároveň připouští rozklad–dekonstrukci jako tvůrčí princip a rekontextualizuje odpad.

Doktorský projekt: výzkumný projekt se kriticky zabývá rolí digitálního obrazu a simulace textílie, a to především v environmentálních a dekoloniálních souvislostech. Zkoumá, jak se digitální artefakty stávají produkty a jsou implementovány do průmyslové výroby, která sama trpí globálními environmentálními problémy. Studie dále mapuje, jak koloniální odpad ovlivňuje životní prostředí, ale také přerušuje kontinuitu tradičních výrobních technik a přístupů k tvorbě textilu. Tato materiálová a produktová "smrt" je dále analyzována jako přímý důsledek standardizované konfekční výroby a fast fashion obchodních modelů, které vedou k nekontrolované nadprodukci. Výzkum dokumentuje vznik digitálních prototypů, jež představují novou formu materiality s vlastní životností a ekologickým dopadem. Dekonstrukce vztahů mezi hybridní realitou digitálních prototypů a fyzickými textilními materiály umožňuje přehodnocení diskurzu udržitelnosti a zároveň otevírá cestu k revitalizaci tradičních textilních technik. Digitální reprezentace tradičních řemeslných technik zde neslouží jako pouhé simulace, ale jako nástroje propojující minulost s budoucností a vytvářející prostor pro obnovu tzv. staro-nových řemesel. Vizí projektu je dekonstruovat dichotomii mezi materiálností a virtuálním prostorem a navrhnout bezodpadový worldbuilding jako metodu kritické i tvůrčí praxe. // Školitel: doc. MgA. Martin Blažíček, Ph.D.

Vadim Kuskov: Akademické K-drama: Crash Landing on My Research

V rámci svého výzkumu se kromě adaptace jako takové zabývám také korejskou seriálovou tvorbou, a proto jsem se rozhodl promítnout své postřehy a zkušenosti do teoretické části svého disertačního projektu, které bych pojal jako akademické k-drama. Ve své prezentaci vysvětlím, jak tento koncept definuji a přiblížím, jakým způsobem překládám akademický text do struktury seriálu. Nejdříve přiblížím zdroje inspirace a načrtnu samotný badatelsko-tvůrčí proces, který zahrnuje výběr postav, strukturalizaci epizod‑kapitol podle dramatického oblouku a práci s akademickými argumenty v rámci obrazů a dialogů. Nakonec poukážu na klíčové výzvy i přínosy takové formy: jak dramatická struktura usnadňuje uchopení teorie, podporuje interdisciplinární dialog a zpřístupňuje výsledky výzkumu filmovým profesionálům.

Doktorský projekt: Ve svém disertačním projektu zkoumám možnosti adaptace zahraničních seriálů z pohledu scenáristy. Zajímá mě, jaká tvůrčí rozhodnutí scenárista činí při práci na adaptaci cizího scénáře a podle čeho určuje, co je potřeba zachovat a co lze změnit. Mým cílem je vytvořit sadu postupů, které mohou scenáristům sloužit jako inspirace, aby proces adaptace nebyl čistě intuitivní a umožňoval jim větší kontrolu nad tvůrčím procesem. // Školitelka: doc. Mgr. Tereza Brdečková.

Gabriela Palijová: Ztělesnění ve virtuální realitě

Jaké způsoby ztělesnění umožňuje VR? Příspěvek zkoumá tělesný prožitek ve VR z posthumanistické perspektivy, která chápe tělo ne jako uzavřený subjekt, ale jako proměnlivou konfiguraci vztahů, afektů a technomateriálních vazeb. Navazujeme na Lucy Suchman a její pojetí situované subjektivity i na Briana Massumiho, pro nějž je tělo afektivním rozhraním v neustálé aktualizaci. Virtuální avatar zde nepředstavuje tělo, ale aktivně ho utváří ve vztahu k senzorům, data-setům a imerzivnímu prostředí. Reflektujeme nástroje pro zachycení tohoto ztělesnění – od introspektivních metod po neurofyziologické přístupy – a ptáme se, jak může umělecký výzkum pojmout tělo, které se rodí v průniku člověka s VR rozhraním. Věnujeme se pojmům „pocit cizího světa“, iluze vlastnictví těla, tělo jako datový objekt a proměnám etických a ontologických rovin tělesnosti v digitální éře.

Doktorský projekt: disertační projekt Virtuální realita se zabývá interdisciplinárním výzkumem využití virtuální reality (VR) v oblasti fyzioterapeutické praxe z perspektivy uměleckého výzkumu. Hlavním cílem je prostřednictvím tvorby video- eseje a experimentální VR aplikace zkoumat, jak lze tematizovat proměnu fyzického prožitku těla v digitálním prostoru. Projekt propojuje výzkumné přístupy mediální antropologie, game designu a posthumanistických teorií, přičemž klade důraz na kulturní a filozofické aspekty technologického zprostředkování těla a pohybu. // Školitel: doc. MgA. Martin Blažíček, Ph.D.

Dominika Dufková: Interaktivita a narativní potenciál textového hraní v prostoru, čase a uměleckém přesahu

Příspěvek představí aktuální vývoj doktorského výzkumu se zaměřením na historickou fázi projektu, podpořenou fakultním grantem. Výzkum analyzuje český fenomén textových her typu play-by-post v letech 2000–2015. Pomocí strukturovaných rozhovorů s pamětníky zkoumá kulturní, sociální a narativní aspekty těchto her, jejich vliv na hráče a způsoby, jakými se vytvářely příběhy a fiktivní prostory. V centru zájmu stojí emoce přenášené mezi hráči a jejich postavami, sdílená imaginace i dopady na reálné vztahy. Příspěvek otevře diskuzi nad metodologií výzkumu, významem textové interakce a možnostmi uchopení této zapomenuté kapitoly digitální kultury.

Doktorský projekt: Disertační projekt zkoumá interaktivitu a narativní možnosti textových her typu play-by-post. Sleduje, jak hráči prostřednictvím psaní a sdílené pozornosti vytvářejí fikční prostor, vztahy a časovou kontinuitu. Spojuje herní studia, naratologii, audiovizi a digitální kulturu. // Školitel: doc. MgA. Martin Blažíček, Ph.D.

Lenka Karaka: Dech - Film jako substance narativní tvorby o dechu jako substanci života

Vzrůstajícím problémem digitalizovaného světa je “disembodiment” spojený technologiemi. Lidé jsou prostřednictvím kontaktu s technologiemi často odsunuti do pozice netělesného přihlížejícího, konzumenta volného toku obsahu. S tímto fenoménem ale vzrůstá frustrace a potřeba zapojení a kontaktu. // V rámci svého doktorského studia bych ráda navrhla film, který funguje pro diváka. Pracuje růstově skrze obracení divákovy pozornosti k sobě samému, konkrétně ke svému dechu a tělu. Vzdělává tak diváka nikoli přísunem informací, ale zvyšováním povědomí o vlastním těle. // Praktickým projektem je tedy vytvořit celovečerní ambientní film „Dech“, která se zaměřuje na vědomé dýchání a způsoby, jakými tato aktivita může ovlivnit psychosomatické zdraví. Při vývoji volně vycházím z popularizační knihy “Dech: Nové poznatky o ztraceném umění” Jamese Nestora. Dech je stabilní oporou zdravého lidského fungování a základní pomůckou mnoha zdravotních a terapeuticých cvičení. V případě tohoto synestetického somatického filmu je to také jednoduché vodítko pro napojení se na sebe sama. Ústředním motivem filmu je pravidelný dechový rytmus, který bude diváky ponoukat k napojení. Diváci by tak ideálně měli všichni dýchat v jednom rytmu a projekce filmu tedy může sloužit jako dechové cvičení. Cílem praktické části je ověřit, jak film může sloužit jako nástroj pro rozvoj všímavosti a tělesného uvědomění.

Doktorský projekt: skrze metody uměleckého výzkumu poukazuje na disembodiment diváka způsobený (nejen) audiovizuálními technologiemi a pokouší se tento proces obrátit skrze film o dechu. Ten pomocí filmových metod a rituálu obrací divákovu pozornost do vlastního těla a zvyšuje všímavost, vedoucí k embodimentu, potažmo k uvolnění bloků a lepšímu plynutí v těle. // Školitelka: Dr. Tereza Stehlíková

Rozálie Levá Kohoutová: Využití metod fikce a dokumentárního filmu v zobrazení domácího násilí na ženách

V prvním ročníku jsem se zaměřila na možnosti audiovizuálního znázornění tabuizovaného tématu domácího násilí na ženách ve filmu v kontextu vybraných filmů a televizních seriálů. Zajímají mě limity a možnosti audiovizuálního podání PTSD přeživších -  pocit viny, neschopnost jednání, letargie. // V umělecké – praktické části jsem napsala scénář k celovečernímu filmu, který vychází z dokumentárního přístupu ale z důvodů jak etických, tak uměleckých, se jeho forma více přiblížila klasické formě scénáře, což přináší jisté výhody ale i nevýhody. Současně stále zachycuji a analyzuji dokumentární rozhovory. // Svůj scénář k hybridnímu filmu mezi dokumentem a fikcí chci porovnat a analyzovat s třemi literárními scénáři, na základě kterých vznikly filmy Petit a petit (Jean Rouch, 1970) Les filles d’Olfa (rež. Kaouther Ben Hania, 2023), 107 matek (rež. Peter Kerekes, 2021). // Uměleckou rovinu scénáře konzultuji s Terezou Brdečkovou. Co se týče teoretické části - do září 2025 napíšu 1. kapitolu dizertační práce.

Doktorský projekt: Využití metod fikce a dokumentárního filmu v zobrazení domácího násilí na ženách // Přestože je domácí násilí v českém kontextu vnímáno pouze jako popisek pro situaci před odchodem od násilného partnera, bylo během krize evidentní, že téměř polovina všech analyzovaných případů řeší násilné situace týkající se žen i dětí po odchodu od partnera, kdy se naopak celá situace často ještě zdramatizuje, a to předně dokud nejsou soudně jasně nastavená pravidla pro styk s dětmi a rozdělení majetku. (Nyklová B., Moree D., 2021). Vznikající Odchodem to nekončí portrétuje skupinu žen žijících společně v azylovém domě pro oběti domácího násilí. Ženy v azylovém domě stále řeší vztahy s násilnými partnery, nevyřešené spory o péči o nezletilé děti, nemluvě o tom, že jejich traumata jsou stále velmi čerstvá. Proto jsem zvolila hybridní formu mezi fikcí a dokumentárním filmem. Na scénáři spolupracuji se skupinou žen, které jsou oběťmi domácího násilí, nebo stojí v pozici pomáhající profese (policistka, sociální pracovnice) a budou ve filmu také hrát. Pro kolektivní psaní jsme použily metodu vycházejících z Divadla utlačovaných (Boal A., 1979). Cílem je převést do filmového jazyka situace, kterým oběti čelí po odchodu od násilného partnera. Chceme vyjádřit, proč tyto situace nezřídka vedou k tomu, že se ženy do násilného vztahu vrací. Věřím, že film jako umělecké dílo dokáže předat emoce jako pocit viny, neschopnost jednání, letargie, a přitom nemusí být exaktní, objektivní a politicky korektní. Domácí násilí totiž zůstává stále tabu a politickou rozbuškou v mnohých oblastech. V teoretické části zkoumám metody hybridní formy a zabývám se zobrazením traumatu z násilí v kinematografii z pohledu přeživších, v tomto případě žen. // Školitelka: doc. Mgr. Tereza Brdečková.

Jonáš Mlejnek: Jak mohou určité fotografické experimenty vytvořit pocit „objektu“, jak jej předpokládají spekulativní přístupy?

Moje práce inscenuje ateliérová „setkání“, která jsou zprostředkována prostředím ateliéru, světlem, fotografickými multiexpozicemi, indexovým tiskem a následnou instalací, které pomáhají evokovat, ale i provokovat, efekty přehlížených, nominálně uzavřených a stažených objektů. Moje praxe vytváří, nebo znovu vytváří předcházející myšlenku „neidentity“ objektu a neviditelných sil/vzájemných vztahů tvořících objekty. Projekt rozvíjí naše porozumění konceptu objektu vycházející z teorií spekulativního realismu a nového materialismu v kontextu nedávných a současných fotografických uměleckých postupů, které zahrnují analogový nebo digitální fotografický proces. Popisuje, do jaké míry nám současná diskuse o korelacionismu pomáhá pochopit praktiky vytváření nezávislých objektů zbavených jejich antropocentrických a sociálně konstruovaných chápání. Estetické a umělecké prvky své praktické činnosti propojuji s výše uvedenou filosofií.

Doktorský projekt: Fotografické objekty umožňují rozvinout naše porozumění konceptu objektu. Současná diskuze o korelacionismu pomáhá pochopit takové praktiky jako vytváření nezávislých objektů zbavených antropocentrických a sociálně konstruovaných chápání. Přehodnocením pojmu fotografického objektu a zjednodušením hierarchie lidských objektů nad jinými objekty dochází k vyváženějšímu vztahu se všemi nelidskými tvůrci. // Školitel: doc. MgA. Hynek Alt, Ph.D.

Petr Záruba: Možnosti a limity natáčení lidí s psychickým onemocněním: výzkum participativních způsobů autorské spolupráce

V rámci studia se zaměřuji na etické hranice filmové práce s lidmi trpícími psychickým onemocněním a možnostmi filmového zachycení duševních poruch. Psychiatrická péče a osoby s psychickými problémy zůstávají dlouhodobě mimo zájem českých dokumentaristů. Tato absence vyniká při srovnání se zahraničními dokumentárními kinematografiemi. Ve své práci se zaměřuji na zobrazení osob psychicky nemocných ve francouzském dokumentárním filmu v poledních čtyřiceti letech. Analýzu režijních a narativních přístupů vybraných tvůrců a konkrétních etických otázek a institucionálních omezení, které provázeli realizaci těchto filmů.

Doktorský projekt: Disertační práce se věnuje etickým a metodologickým otázkám filmového zobrazení lidí s psychickým Výzkum propojuje teoretické poznatky s tvorbou dokumentárního filmu a srovnává český a francouzský přístup k tématu. Na přípravě realizace dokumentárního filmu zkoumá možnosti participativních metod při realizaci společného filmu natáčeného s psychicky nemocným spoluautorem. // Školitelka: MgA. Lucie Králová PhD.

Šimon Herrmann: Dronová hudba ve filmu

V uplynulém akademickém roce jsem započal dialog mezi teorií a praxí v rámci svého projektu. Teoretická rovina pojímá důkladnější pročítání odborných pramenů, které se jednak věnují přímo historii a vlivům dronů na lidské vnímání,[1] [2] jednak také zvukové složce v audiovizi,[3] [4] či obecně zvukovému prostředí kolem nás.[5] // V rámci praxe jsem byl vybrán do projektu Future Memory Lab, kde mám možnost pracovat s archivními materiály nasbíranými Janem Šiklem a vytvořit krátký experimentální film, který bude v toku filmové řeči mnohdy skrytou dronovou hudbu divákovi odhalovat a přibližovat škálu jejích účinků divákovi/posluchačovi. // V diskuzi bych rád věnoval prostor příspěvkům reflektujícím osobní zkušenosti s dronovými zvuky v běžném životě či skrze filmový zážitek. Vítané jsou i jakékoliv poznatky, připomínky či dotazy ohledně teoretické nebo praktické stránky mého projektu.

Doktorský projekt: Drony, tedy hluboké dlouhé zvuky, hrají důležitou roli v ovlivnění nálady a smyslu různých filmových scén. Většinou vzbuzují emoce strachu či děsu, mohou však při správné konstelaci různých faktorů také zklidňovat či přinášet uklidnění nebo radostné, až euforické stavy. Mým úkolem je zkoumat paradoxní spojení minima zvukových informací, kterými dronové zvuky disponují, s širokým spektrem emocí, které nám mohou svým působením navodit. // Školitel: Mgr. Jakub Kudláč, PhD.

[1] SWORD, Harry: Monolithic Undertow. White Rabbit [online] [vid. 2025-05-15]. Dostupné z: https://store.whiterabbitbooks.co.uk/products/monolithic-undertow

[2] GOODMAN, Steve: Sonic Warfare. MIT Press [online]. [vid. 2025-05-15]. Dostupné z: https://mitpress.mit.edu/9780262517959/sonic-warfare/

[3] KULEZIC-WILSON, Danijela, 2020. Sound design is the new score: theory, aesthetics, and erotics of the integrated soundtrack. New York, NY: Oxford University Press. The Oxford music. ISBN 978-0-19-085532-1.

[4] CHION, Michel: Audio-Vision:  Sound on Screen. Columbia University Press. ISBN 978-0-231-54637-9.

[5] SCHAFER, R. Murray, 1977. The tuning of the world. New York: Knopf. ISBN 978-0-394-40966-5.