Letošní KVIFF jsem poprvé absolvoval jako součást týmu FAMU a bylo těžké necítit hrdost. Český film se vzmáhá a FAMU stopa v tomto procesu je víc než jasná. Adam Martinec z katedry režie v Mordu ukázal, že žánr „lidové komedie“ nemusí být synonymem trapnosti, ale může být autentický a poctivě odpozorovaný. Marie-Magdalena Kochová z katedry dokumentární tvorby ve svém výjimečně křehkém a empatickém filmu Ta druhá otevřela téma tzv. skleněných dětí a vytvořila jemný portrét dospívání. A pak je tu samozřejmě Klára Tasovská, která prošla touž katedrou. Její intimní a jedinečně koncipovaný dokument Ještě nejsem, kým chci být, jenž ohromil už na Berlinale, je strhující ukázkou vynalézavě minimalistického přístupu, který dokáže skrze životní příběh fotografky Libuše Jarcovjákové obsáhnout celou řadu univerzálních témat. Skvělá energie ale vycházela i ze studentských filmů u klauzur. Můj úkol ve funkci proděkana je jasný. Podílet se na tom, aby FAMU byla nadále otevřeným, inspirativním a kreativním prostředím zapojeným do mezinárodního festivalového dění. A také na tom, aby výjimečná díla, která tu vznikají, našla cestu k co nejširšímu publiku.

Vít Schmarc

Dobře fungující fakultu pozná studující tak, že při změně vedení si personálních změn téměř nevšimne. Doufám, že takto to proběhne i v červnu, kdy se proděkankou pro studijní záležitosti stala Karolína Kyselová, proděkanem pro vědu a výzkum Jakub Korda a proděkanem pro vnější vztahy a rozvoj Vít Schmarc a vedení se kompletně obnovilo.

Na pozici děkana FAMU na období 2024-2028 jsem nastoupil 20. května. Považuji tuto roli za velkou poctu spojenou s mimořádnou zodpovědností. Své cíle jsem částečně načrtl ve své koncepci, ale jsem si vědom dalších úkolů, které mne nevyhnutelně čekají. Funkci děkana vnímám především jako úlohu mediátora, který reprezentuje názory a postoje fakultní akademické obce, ty prosazuje a obhajuje. Ačkoliv se může zdát, že děkan hlavně rozhoduje, tato pravomoc je velmi omezená a ve skutečnosti je více vykonavatelem a jeho agenda se skládá z mnoha úkonů, kdy pouze kontroluje a stvrzuje rozhodnutí jiných. 

Není mým cílem, aby se FAMU rozrůstala o další studijní programy a aktivity. Myslím, že již nyní jsme na kraji lidských i finančních kapacit. Prostorové kapacity jsou dlouhodobě nedostačující. Zaměřím se tedy na využití stávajících možností a na udržitelnost stávajícího stavu.

FAMU má dlouhou a bohatou historii v oblasti filmu, televize, fotografie a audiovize. Společně jsme svědky neustálého vývoje a proměn ve světě umění a médií a máme tu čest formovat další generace umělců a umělkyň, kteří/které budou tvořit budoucnost. Naše poslání zůstává nezměněné: podporovat talent, inovaci a excelenci ve všech oblastech filmového a mediálního umění. Snažíme se vytvářet prostředí, kde se studující mohou nejen učit, ale také inspirovat a rozvíjet svůj talent. Stejně tak je důležitá i svoboda pedagogická.

Ačkoliv předchozí odstavec může působit jako fráze, pro mne shrnuje podstatu nikdy nekončícího hledání formy uměleckého vzdělávání. Jako proděkan pro zahraniční záležitosti jsem poznal širokou škálu přístupů ke vzdělávání filmařů, žádný nebyl dokonalý a každý měl své silné i slabé stránky. Ačkoli se můžeme v lecčems inspirovat, naše fakulta bez problémů obstojí i ve srovnání se zahraničními školami. Stačí, když budeme účelně a inteligentně využívat zázemí, které máme.

V rámci úvodníků jsem se rozhodl dát prostor proděkanům a proděkance, aby se mohli vyjadřovat směrem k akademické obci a celé fakultě. Proto se budeme v jejich psaní střídat.

Všem nám přeji krásný začátek léta!

David Čeněk