logo FAMU
Ve věku 80. let zemřel profesor Karel Vachek

Ve věku 80. let zemřel profesor Karel Vachek

S hlubokým zármutkem oznamujeme, že ve věku osmdesáti let zemřel filozof, pedagog, básník, dokumentarista a dřívější vedoucí Katedry dokumentární tvorby na FAMU profesor Karel Vachek.

V letech 1958–1963 studoval režii hraného filmu u profesora Elmara Klose na pražské FAMU, kterou absolvoval unikátní a odvážnou filmovou esejí Moravská Hellas, v níž Vachek představil své režijní metody. Získal za ni Čestné uznání na MFF v Karlových Varech, ale vzápětí byl film zakázal.

Vachkův další dokument Spřízněni volbou zachytil události čtrnácti dnů, které předcházely na jaře 1968 volbě československého prezidenta. Film získal Velkou cenu na Mezinárodním filmovém festivalu dokumentárních filmů v Karlových Varech a dvě hlavní ceny na mezinárodním festivalu filmového dokumentu v německém Oberhausenu v roce 1969. V roce 1990 režisérovu tvorbu ocenila porota berlínského festivalu, když mu udělila cenu Zlatá kamera.

V období normalizace nemohl další záměry svých filmů z politických důvodů realizovat a v polovině 70. let odešel do exilu do Francie a USA.

Od roku 1990 začal natáčet v produkci KF a.s. dokumentární románovou fresku Nový hyperion aneb Volnost, rovnost, bratrství, která zachytila společenskou atmosféru porevolučního období až do prvních svobodných voleb.

Na něj navazoval celovečerní dokument Co dělat? Cesta z Prahy do Českého Krumlova aneb Jak jsem sestavoval novou vládu a další titul Bohemia docta aneb Labyrint světa a lusthauz srdce (Božská komedie).

Poslední částí tetralogie je film Kdo bude hlídat hlídače? Dalibor aneb Klíč k Chaloupce strýčka Toma. V roce 2006 uvedl svůj další film Záviš, kníže pornofolku pod vlivem Griffithovy Intolerance a Tatiho Prázdnin pana Hulota aneb Vznik a zánik Československa. Ve svém předposledním filmu z roku 2011, Tmář a jeho rod aneb Slzavé údolí pyramid, se věnoval mystice a náboženství.

Své celoživotní dílo zakončil snímkem Komunismus a síť, aneb konec zastupitelské demokracie, ve kterém své starší filmy kombinuje s nově natočeným materiálem a zkoumá hranice revoluce i filmového vyprávění. Tento film má bezmála šest hodin a pracoval na něm několik posledních let spolu se svými letitými spolupracovníky i bývalými studentkami. Premiéru měl na festivalu v nizozemském Rotterdamu.

Za své filmy získal dvakrát, v letech 2000 a 2002, cenu Nejlepší český dokumentární film roku na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, řada světových festivalů uvedla jeho autorskou retrospektivu.

Karel Vachek patřil k předním českým umělcům, jeho filmy pravidelně uváděly světové festivaly. Svým způsobem myšlení i práce ovlivnil několik polistopadových filmařských generací a stal se emblematickou postavou českého dokumentu. Od roku 1994 byl pedagogem Katedry dokumentární tvorby FAMU, od roku 2002 jejím vedoucím.
 

23. prosinec 2020