FAMU
    FILMOVÁ A TELEVIZNÍ FAKULTA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V PRAZE
 english 
Jak má optimálně vypadat sylabus?

SYLABUS PŘEDMĚTŮ VE VÝUCE NA FAMU OD ZS 2003

·         Sylabus obdrží každý posluchač, který si daný předmět zapíše, na studijním oddělení při zápisu.

·         Další závažné údaje (technické požadavky přednášejícího, jako např. projekce vhs či dvd…, nejsou součástí sylabu.) Podobně také početní limit posluchačů v daném kursu. Tyto údaje však předá vyučující studijnímu oddělení (zvláštní papír), které je shromáždí a bude na ně brán ohled při sestavování rozvrhu. Studijní oddělení také sleduje, kdo si kdy daný předmět zapsal a v pravou chvíli zápis do tohoto předmětu uzavře. (Limit je dán zejm. počtem míst v té které učebně.)

·         Předměty, které se atestují po semestrech, mají sylabus na celou dobu výuky, ale podmínky atestace jsou dány pro každý semestr zvlášť.

·         Tematické okruhy či otázky ke zkoušce jsou součástí sylabu. U Dějin filmu (svět. i čes.)  jsou dány okruhy otázek pro každý semestr zvlášť + pro soubornou zkoušku za celé tři semestry.

·         Sylaby předmětů budou vyvěšeny také na www.famu.cz.

_________________________________________________________________

FAMU

2003/2004

ZS nebo LS

NÁZEV  PŘEDMĚTU

Jméno Přednášejícího:

Kontakt (mobilní telefon, email):

Konzultační hodiny (místo a čas):

Místo a čas konání:

Učebna 7, Lažanský palác

Čtvrtek 14:00 – 16:30 hod.

Popis předmětu (přednášky či semináře):

12 – 15 řádek souvislého textu, z něhož každý (zejména posluchači, jimž je sylabus určen především) pochopí, oč v daném předmětu půjde, jaké pedagogické metody a prostředky budou užity, jaký je cíl a smysl předmětu.

Úkoly:

Požadavky a rozsah úkolů, které budou posluchači během semestru plnit.

·         typ a rozsah úkolů (např. seminární práce, etudy, malý scénář, četba textů… včetně stránkových rozsahů; ústní prezentace během semestru),

·         termíny úkolů: kdy bude úkol zadán a do kdy musí být splněn

·         základní metodologické předpoklady: způsob citace z pramenů a literatury. Např. tato věta: Všechny prameny (knihy, články, rozhovory, filmy, webové stránky atd.) musejí být řádně citovány. Každá užitá citace, ať už je v jakémkoli rozsahu, musí být řádně označena. Parametry předpokládané diskuse v rámci výuky: diskuse za účelem objasnění

Hodnocení:

Výsledné hodnocení se skládá z pedagogem určené proporce těchto parametrů:

Závěrečná písemná práce: u%

Test: v%

Účast v diskusi: w%

A další možnost: z%

1. Téma.

Anotace.

Předpokládané znalosti: tj. např. znalost filmu nebo povinná četba na seminář – text je stručně určen včetně stránkového rozsahu, jeho plné určení je v seznamu povinné literatury na konci sylabu; film je zde uveden jen stručně, na konci je seznam se základními filmografickými údaji.

2. Téma.

Anotace.

Předpokládané znalosti:

3. Téma.

Anotace:

Předpokládané znalosti:

Atd. – až do konce semestru nebo roku. Počet je dán počtem přednášek či seminářů v semestru.

_______________________________________________________________

·         Seznam povinné literatury:

kniha: Jméno Autora: Název knihy. Místo a rok vydání.

článek: Jméno Autora: Název článku. Název periodika, rok, číslo, stránky.

·         Seznam doporučené literatury:

dtto

·         Seznam povinných filmů:

Název (Jméno Režiséra, rok výroby)

·         Seznam doporučených filmů:

dtto

·         Podmínky atestace

(např. tematické okruhy či přímo otázky ke zkoušce)

_____________________________________________________________

Anebo příklad pro předmět přednáškového typu (sylaby dílen a seminářů vycházejí více z popisu konceptu a procesu, na které je daný předmět zaměřen).

FAMU ZS 2003/2004

TEORIE DRAMATU

PhDr. Michal Bregant

bregant@famu.cz

konzultační hodiny: viz děkanát

Čas a místo konání:  Úterý 10:40 – 12:15 hod.   Učebna 1, Lažanský palác

Kurs je určen pro všechny studenty FAMU. Jeho cílem je a) prezentovat základní historické etapy myšlení o divadle a dramatu; b) objasnit základní terminologii sloužící porozumění dramatickému textu; c) prakticky ověřit nástroje analytického přístupu k dramatickému textu a jeho adaptaci.

Součástí kursu bude společná návštěva vybraného divadelního představení, které bude předmětem diskuse z hlediska vztahu mezi textem a jeho inscenací.

Atestace:

Výsledné hodnocení se proporčně skládá z těchto aspektů:

Zkouška: 50%

Esej (rozsah cca 8 000 znaků): 20%

Účast v diskusi: 15%

Referát: 15%

(Všechny prameny a veškerá použitá literatura – tj. vydané i nevydané texty, rozhovory, webové stránky atd. – musejí být řádně citovány. Každá užitá citace, ať už je v jakémkoli rozsahu, musí být řádně označena.)

Průběh kursu:

1.      (7. 10.)

Východiska. O původu dramatu. Aristotelés: Poetika

2.      (14. 10.)

Pozdější reflexe Aristotelovy Poetiky.

Literatura: Aristotelés

3.      (21. 10.)

Divadlo a drama ve středověku a v renesanci.

Literatura: Stehlíková

4.      (4. 11.)

Klasicismus a osvícenství

Literatura: Diderot

5.      (11. 11.)

Schiller – Goethe – Nietzsche – Freud – Brecht

Literatura: Freud

6.       (18. 11.)

Naturalismus. Psychologismus.

7.       (25. 11.)

Odraz a obraz. Reforma divadla a dramatu na přelomu 19. a 20. století.

Literatura: Čechov

8.       (2. 12.)

Dramatické umění podle Otakara Zicha

Literatura: Zich, s. 36 – 56.

9.       (9. 12.)

Drama jako zvláštní druh textu. Pražská škola.

Literatura: Veltruský a)

10.  (16. 12.)

Adaptace jako překódování textu: divadlo – film.

Literatura: Miller

11.   (6. 1.)

Smrt postavy. Smrt autora. Smrt smrti.

Literatura: Bernhard

12.   (13. 1.)

Drama jako/a zrcadlo. Úskalí „klasiky“.

Povinná literatura:

a) teorie:

Aristotelés: Poetika. (Překlad Antonín Kříž) Rezek, Praha 1999, s. 321 – 436.

Denis Diderot: O dramatickém básnictví. In: D. Diderot: O umění. Odeon, Praha 1983, s.  109 – 154.

Sigmund Freud: Oidipus a Hamlet (z Výkladu snů)

Jan Mukařovský: K dnešnímu stavu teorie divadla. In: J. Mukařovský: Studie z estetiky. Odeon, Praha 1966, s. 163 – 171.

Miroslav Procházka: O povaze dramatického textu. In: M. Procházka: Znaky dramatu a divadla. Panorama, Praha 1988, s. 11 – 30.

Eva Stehlíková: A co když je to divadlo? Divadelní ústav, Praha  1998, s. 53 – 57, 119 – 123.

Jiří Veltruský: a) Dramatický text jako součást divadla; b) Drama jako literární dílo a divadelní představení. Obojí in: J. Veltruský: Příspěvky k teorii divadla. Divadelní ústav, Praha 1994, s. 77 – 101.

Otakar Zich: Estetika dramatického umění. Panorama, Praha 1987, [s. 35 – 271].

b) dramatické texty:

Sofokles: Oidipus král

William Shakespeare: Hamlet

Anton Pavlovič Čechov: Racek

Arthur Miller: Smrt obchodního cestujícího

Thomas Bernhard: bude určeno

c) jedna povídka k tomu:

Jorge Luis Borges: Averroesovo hledání. In: J. L. Borges: Zrcadlo a maska. Odeon, Praha 1989, s. 212 – 220.

Doporučená literatura: (pohříchu neukončený seznam)

Lubomír Doležel: Kapitoly z dějin strukturální poetiky. Host, Brno 2000.

Eugen Fink: Hra jako symbol světa. Československý spisovatel, Praha 1993.

Jan Grossman: Drama a režisérův sloh. In: J. Grossman: Analýzy. Československý spisovatel, Praha 1991, s. 112 – 136.

Karel Kraus: Pro divadlo dramatu. In: K. Kraus: Divadlo ve službách dramatu. Divadelní ústav, Praha 2001, s. 158 – 178.

Peter Michalovič – Pavol Minár: Úvod do štrukturalizmu a postštrukturalizmu. Iris, Bratislava 1997.

Jan Mukařovský: Dvě strudie o dialogu. In: J. Mukařovský: Kapitoly z české poetiky I. Svoboda, Praha 1948, s. 129 – 156.

Myšlení o divadle I., II. Herrmann a synové, Praha 1993

Ivo Osolsobě: Mnoho povyku pro sémiotiku. Nakladatelství „G“, Brno 1992.

Jan Patočka: Epičnost a dramatičnost, epos a drama. Divadlo 17, 1966, č. 10, s. 1 – 6.

George Thomson: Aischylos a Athény. Rovnost, Praha 1952.

Témata k referátům budou zadána 21. 10. 03.

Témata k esejům budou zadána 16. 12. 03; eseje budou odevzdány 6. 1. 04.

Tematické okruhy ke zkoušce:

1.      Divadlo a drama v antice. Aristoteles.

2.      Středověké divadlo a rituál.

3.      Aristotelova Poetika v pozdějších interpretacích.

4.      Klasicismus a osvícenská kritika.

5.      Německá teorie dramatu a divadla.

6.      Reformy dramatického tvaru na přelomu 19. a 20. století.

7.      Pražská škola. Jan Mukařovský.

8.      Zichova koncepce dramatického umění.

9.      Základní kategorie dramatického textu.

10.  Dramatický text, divadelní text, adaptace.



   Kontakt