Fotograf (autodidakt) a filmař. S: SUPŠ Praha (1985-89) a FAMU (Katedra střihové skladby) (1989-95). Od r. 1995 je členem Skupiny českých a slovenských surrealistů. Pracuje na černobílý materiál; ve výsledných snímcích zachovává drobnější formáty. Experimentuje se sémantickou rovinou fotografického obrazu. Jako absolvent FAMU využívá při snímání reality svých zkušeností s  filmovými postupy a specifickou filmovou estetikou. Většinou vytváří tematizované fotografické soubory (Vědecký rozhovor, Jakobsonův deník, Proč třeba nezkusit aranžovanou fotografii?!). Osobitost jeho snímků spočívá v tom, že sledované téma zpravidla vyhroceně, z pozice subjektu, zpochybňuje, rozkládá až důsledně destruhuje. Metodicky nosná je pro autora analogie. Nazve-li svou výstavu Pornografie, nelze na ní očekávat nic, co by toto slovo znamenalo ve svém běžném významu. Dalšími charakteristickými vlastnostmi Daňhelových prací je ironie, distanc, černý humor a důraz na mimoestetický kontext. Ideová spekulace či spekulativnost tvorby, jako nositelka svobodného sebevyjádření, je pro autora významnější, než formální výstup v podobě černobílých fotografií. Ty vnímá jako platformu, v které se protínají a uzlují asociační procesy k danému tématu. Surrealistická východiska se zde objevují například právě v této kodifikované neuměleckosti i v důrazu na stupeň percepční schopnosti diváka, vnímat banální věci a prostory jinak. Přesahovat jejich vizuální a konvenční význam a nacházet v nich humor či heroičnost skrze ně samé. Nevnímat je „o sobě“, ale „o sobě skrze sebe“. Daňhel tak vytváří svět jakési subjektivní objektivity, která je navenek hermeticky uzavřená pro netečného diváka, ale komunikativní až vtahující pro toho, kdo je schopen na základě vlastní zkušenosti v ní hledat. Kódování sdělnosti, důraz na textuálnost a kontextuálnost výrazu a provokativnost v názvech výstav (Pornografie, Svatokrádež, Sociální demokracie), stejně jako příležitostné textové doprovody k fotografiím, by mohly vést k mylnému určení Daňhelovy tvorby jako ryze postmoderní. I zde je patrná mystifikační složka umělcovy práce, která nabourává možnosti definice a uchopení dané tvůrčí problematiky. Vedle fotografie se věnuje také experimentálnímu filmu. Pravidelně vystavuje se členy Skupiny českých a slovenských surrealistů a publikuje v časopise Analogon.

SV: 1995 Pornografie. Klub Pokrok, Praha; 1998 Fotografie a humor. Kabinet Múz, Brno; Po denní práci – Kasuistiky objektivního humoru. Fakultní nemocnice – odd. gynekologie, Praha; 1999 Vědecký rozhovor. Galerie Jednorožec s harfou, Praha; Jakobsonův deník. Hrad Kámen; 2000 Sociální demokracie. Fakultní nemocnice – odd. gynekologie, Praha; Kindergarten. Anthology Film Archives, New York; 2001 Sociálně blízko. Concordia, Praha;

2002  Individuální hry, galerie Ungula, Praha.      

KV: 1994 Šťastná hodina. Rájec nad Svitavou; 1995 Durchröentgen. Reimscheid; 1997 Jitro kouzelníků. NG, Veletržní palác, Praha; Z jednoho těsta. Staroměstská radnice, Praha a Dům umění, Brno; Babel. Vysočanská synagoga, Praha; 1998 Invention – Imagination – Interpretation. Glynn Vivian Art Gallery, Swansea, Wales; 1999 Svatokrádež. Salmonský palác, Praha; Pocta hraběti Šporkovi. Staroměstská radnice, Praha; 2000 Zábory – anexe, okupace, anšlusy. Městské muzeum, Příbram; 2001 Sféra snu. Hrad Sovinec; Experimentální krajina. Severočeské muzeum a Malá výstavní síň, Liberec; 2002  Ztráta paměti.  Malá pevnost, Terezín.

R: filmové realizace: 1990 Arkán.;1991 – 1992 Neustadt. ( s M. Čihákem) Nové Město pod Smrkem; 1992 – 1993 Naše zahrádka. (s M. Čihákem); 1994 Adam Kadmon. (s M. Čihákem a K. Mařatkou);  1999 Carduelis – (Kilhets). Archa, Praha; Buchary – industrial a ritual. (s M. Šimáčkem, Agon), Akropolis, Praha a Plasy; 2000 Alone (s M. Šimáčkem, Agon), The Day as creation I (s M. Šimáčkem, Agon), Roxy, Praha; 2000 Jakobsonův deník.

D: knižní ilustrace: J. Rauvolf, Legendy a pověsti staré Šumavy, Dauphin, Praha 1996, 2000, I. Purš, Anděl blažené a žalostné smrti, Edice Analogonu, Praha 1996, E. Watzlik, J. Rauvolf, Stilzel, skřet Šumavský, Dauphin, Praha 1997, M. Stejskal, Taje magické Prahy, Dauphin, Praha 1997.   

L: Analogon (obrazová příloha), 1999, č. 26-27. – M. Bregant, Adam Kadmon, Iluminace, roč. 11, č. 3 (35), 1999, s. 124 - F. Dryje, Jak daleko je sociálně blízko? (text: katalog výstavy), 2001. – Aleš Pech, Sociálně blízko (text: katalog výstavy), 2001.                                                                                     Petr Vaňous

STŘIH:

Sharka, 20 min. dok.

Bělocvětov, 20 min. dok.

A odpusť jim jejich viny – s J. Polišenským

V den psa – s P. Markem

Tržiště, Štvanice, Zahrádka ráje, hr. filmy s B. Slámou

cca 60 hudebních dok. pro ČT2

střih. spolupráce s J. Švankmajerem:

Jídlo, Lekce Faust, Spiklenci slasti

Che viva revolution – s D. Jařabem

Předčasná úmrtí: Luděk Hulan, Mejla Hlavsa

Blázinec 2000, Pátečníci, Svědci Jehovovi – s P. Markem

Artóza

Večery Analogonu, 4 x 30 min. hr. film s D. Jařabem

Soukromé století, cyklus celovečer. dok. (ve výrobě) s J. Šiklem

celoveč. filmy:

Testament - konec století s L. Zafranovičem

Divoké včely s B. Slámou

Vaterland – lovecký deník s D. Jařabem (ve výrobě)